Práce s emocemi ve třídě
Řízení emocí ve třídě:
Učitelé si někdy nemusí vědět rady, jak zvládat emoce ve třídě. Jak uvádějí Alison Roberts a Keri Iyall Smith ve své studii, „třída je místo pro zvládání emocí, zvláště pokud se probíraná témata týkají citlivých míst učitele a studentů“ (2002, 291). Řízení diskusí ve třídě a vhodné zacházení s emotivními reakcemi je nezbytné pro:
- konstruktivní vzdělávací prostředí
- vytvoření respektujícího, bezpečného prostředí, kde si studenti mohou s respektem vyměňovat názory
- maximalizaci učení.
Existují pedagogické strategie a styly výuky, které mohou učitelé používat pro lepší zvládání emocí ve třídách.
Pedagogické strategie:
Některé pedagogické strategie, které lze použít pro řízení emocí ve třídě, jsou shrnuty v tabulce níže (podle Roberts a Smith 2002).
|
Kooperativní učení |
Společné učení |
Učení praxí |
Učení orientované na studenta |
|
Studenti pracují v týmech |
Studenti spolupracují se svými vrstevníky a s učitelem |
Studenti získají teoretické i praktické zkušenosti |
V centru pozornosti je student a jeho zkušenosti s učením |
|
Studenti jsou na sobě závislí, aby se naučili zvládat učivo/téma/látku |
Studenti pracují společně v malých skupinkách |
Studenti se zapojují do veřejně prospěšných aktivit v souvislosti s tématem jejich kurzu a při práci využívají teoretické znalosti, které se naučili. |
Studenti mají v procesu vzdělávání větší volnost a více vyjadřují své emoce |
|
Tento typ výuky podporuje atmosféru týmové práce, kamarádství a přijetí |
Tento typ učení nahrazuje tradiční vztah učitele a žáka |
Tento typ výuky vystavuje žáky novým situacím a nápadům |
Tento typ výuky zvyšuje motivaci k učení a zaměření na předmět |
Každá výuková metoda staví na jiných kvalitách a podporuje třídní prostředí, které respektuje různé způsoby učení. Kooperativní učení staví na pozitivní vzájemné závislosti, „individuální odpovědnosti, vhodném tvoření skupin, na interakcích studentů, učiteli jako odborníkovi a na zaměření na sociální dovednosti“, zatímco společné učení umožňuje bezpečné vyjádření názorů (Roberts a Smith 2002, 294). Společné učení může mít podobu týmové výuky, mentorských programů a spolupráce mezi studenty a fakultami (ibid.). Naproti tomu učení praxí umožňuje studentům aplikovat materiál kurzu na skutečný svět prostřednictvím zkušeností, zejména rozvíjení kompetencí v oblastech, jako je „občanství, povědomí o rozmanitosti, přenesení pravomoci, vedení, morální rozvoj a… pochopení strukturálních příčin sociálních problémů“ (ibid. ., 295). Zapojením se do různorodých skupin a zkušeností prostřednictvím učení praxí by studenti měli být připraveni zvládat své emoce. A konečně, učení zaměřené na studenta vytváří atmosféru, kde studenti cítí, že oni sami mají nějaké pravomoci, což je motivuje zapojení se a účasti na vyučování (ibid., 296).
Styly výuky:
Kromě výše popsaných pedagogických metod, musí učitelé ovládat i další klíčovou dovednost, a to moderování diskusí – ať už v malé skupině nebo s celou třídou. Za tímto účelem Robert Stradling (1984) identifikoval styly výuky, které lze použít ke konstruktivnímu moderování diskusí a maximalizaci učení a zároveň minimalizaci osobní předpojatosti:
|
Styl výuky |
Role učitele |
|
Oficiální přístup |
Podporuje autoritu učitele |
|
Neutrální přístup |
Vyhýbá se osobním názorům a vystupuje pouze jako odborník |
|
Vyvážený přístup |
Prezentuje různé názory bez vyjádření vlastního postoje |
|
Ďáblův advokát |
Zaujímá opačný názor než studenti |
|
Vyjádřený závazek |
Kdykoli během diskuze vyjadřuje vlastní názor |
|
Spojenec |
připojuje se k názoru, například „slabších“ studentů |
Citované práce:
Roberts, Alison a Keri Iyall Smithovi. “Zvládání emocí ve vysokoškolské třídě: Kurz kulturní rozmanitosti jako příklad.” Učitelství sociologie 30, no. 3 (2002): 291-301.
Stradling, Roberte. „Výuka kontroverzních otázek: hodnocení“ Vzdělávací revue 36, no. 2 (1984): 121-129.