Zvládání předsudků ve třídě

Téma kurzu: Náboženská výchova

Složení žáků: 7. třída (13-14 let)

Situace, ve které ke kontroverzi došlo, a jak se diskutovalo o otázkách týkajících se rozmanitosti:

Jsou dvě situace, kdy jsem měl pocit, že třída není inkluzivní a v diskusi dominovaly negativní předsudky vůči určitým skupinám – jmenovitě antisemitismus a homofobie. V obou případech byla prezentována citlivá témata a jednotliví studenti zaujali postoje charakteristické nesnášenlivostí, trvali na svém názoru a stěží se zapojovali do férového rozhovoru se svými vrstevníky nebo učitelem.

Antisemitismus ve třídě

Učil jsem hodiny náboženské výchovy pro žáky 7. třídy. Většina z nich měla velmi málo znalostí o náboženství obecně a o islámu slyšeli pouze v souvislosti s uprchlickou krizí (a v souvislosti s ní). Během hodiny jsme také diskutovali o judaismu; pokaždé, když jsem se zmínil o Židech, jeden student reagoval prudce a antagonisticky a naznačil, že „zabíjeli i ostatní“, „Židé sami nebyli tak nevinní“ a „Adolf Hitler sám Židy nezabíjel“. Tento student nebyl „třídním klaunem“ nebo hledačem pozornosti. I když nebyl zrovna vynikající student, měl přesto dobré známky a obecně byl ve studiu úspěšný. Pro celou třídu bylo znepokojivé, že tento student neustále vyzdvihoval „židovskou otázku“, i když jsme přešli k jiným tématům. Nakonec student prozradil, že se tuto informaci dozvěděl od člena rodiny, který sledoval dokument, kde se o tomto postoji hovořilo. Student postupně stále více třídu rušil a přerušoval diskuse, aby zdůraznil svůj názor. Poté, co jsem ho požádal, aby uvedl zdroje pro svá prohlášení, a pokusil se jeho názor zpochybnit, nebyl ještě ochoten zapojit se do férové konverzace. Dál jsem se snažil navázat se studentem dialog, dotazoval jsem se na základ jeho názoru, zpochybňoval jsem jeho zdůvodnění, aby jeho názor byl i nadále v diskuzi zahrnutý. Snažil jsem se diskutovat o relevantních otázkách, jako jsou fakta ze života v dobách Starého zákona a Nového zákona, diskutoval jsem o negativních stereotypech a škodlivých narativech o Židech ve středověku a ve 20. století s cílem zpochybnit jeho názory. I když neměl mnoho znalostí o tak složitých otázkách, přesto dychtivě vyjadřoval svůj názor. Očividně se mi snažil naslouchat a uvažovat o nových myšlenkách. Mezitím zbytek třídy ztratil o toto téma zájem. Nakonec jsme od tohoto tématu přešli k jinému, aniž bychom se mu náležitě věnovali.

Homofobie ve třídě

Požádal jsem své středoškoláky, aby vybrali jeden problém, který považují za hlavní problém současného světa, zformulovali jej do otázky a pokusili se hledat řešení. Byl to individuální úkol a všichni pracovali na stejném zadání. Při psaní někteří studenti váhali, zda jsou schopni uvést „správné“ odpovědi na otázky, ale většina třídy přemýšlela a psala velmi horlivě. Studenti odpovídali písemně a na konci hodiny mi své práce odevzdali. Vzhledem k tomu, že témata byla osobní, se v rámci zachování soukromí studentů o zadání se ve třídě nediskutovalo.

Úkol se skládal ze dvou aspektů:

Hraní rolí, které studentům dává možnost jednat jako političtí vůdci.

Ukažte studentům, že na jejich myšlenkách záleží, a oni mohou udělat změnu.

Jeden student napsal, že největší problém na světě, je „manželství stejnopohlavních párů, protože to není přirozené.“. Po skončení hodiny jsem se ho během naší osobní diskuse zeptal, proč si myslí, že manželství stejnopohlavních párů je největší problém na světě. Snažil se odpovědět. Pomalu se ukázalo, že o tomto tématu nemá moc znalostí, ale v televizi viděl, že je to problém. Jeho neschopnost poskytnout příklady nebo vysvětlit své myšlenky naznačovala, že se tomuto tématu příliš nevěnuje a jeho názor může být založen pouze na zprávách, médiích nebo jiných zdrojích. Vzhledem k tomu, že manželství stejnopohlavních párů a právo na registrované partnerství je jedním z nejvíce zpolitizovaných témat v Evropě, je často předmětem diskusí ve společnosti.

V této situaci jsem se cítil v roli učitele zmatený. Na jedné straně odborný výzkum prokázal, že na homosexualitě není nic nepřirozeného. Prohlášení, jako ta, která prezentoval student, jsou ve skutečnosti v rozporu s lidskými právy, na která by členové společnosti – bez ohledu na jejich pohlaví, sexuální orientaci, rasu nebo jiné charakteristiky – měli mít nárok. Na druhou stranu jsem si dával pozor, abych nepoškodil důvěru, kterou jsem si se studentem vybudoval, tím, že bych mu „vnutil“ svůj názor. Během rozhovoru jsem se pokusil odkázat na odbornou literaturu, ale on nereagoval. Zřetelně jsem vnímal jeho neochotu vést semnou rozhovor na toto téma odmítl odpovědět, i když jsem ho přímo požádal, aby se podělil o své myšlenky. Konverzaci jsem ukončil, abych se vyhnul konfliktu. Po diskuzi jsem měl další pochybnosti a myšlenky, zvažoval jsem, zda jsem s ním neměl diskutovat například o diskriminaci, které členové LGBT+ komunity ve společnosti čelí.

Na základě dvou popsaných situací se objevilo několik otázek a výzev:

-Jak konstruktivně zapojit studenty do kontroverzních témat, jako je antisemitismus nebo homofobie?

– Jak zapojit do diskuse všechny?

– Jak může učitel diskusi vést?

– Měli by učitelé sdílet svůj vlastní názor?